Jak těžko a pomalu se získávají pevné vědomosti jazykozpytné, jak sypká a nejistá je půda, na níž se pracuje, toho nejlepší důkaz podávají asi etymologie vlastních jmen. Zjistiti správné znění jmen místních jest úkol tak těžký, že státy dosazují zvláštní komise, jež vyhledávají jejich přesné znění z mrtvých dokumentů, živé řeči lidu, z pravidel jazykozpytných a možností topografických. Také u nás těžkou prací tak vznikly krásné dva svazky »Statistického lexikonu obcí v republice Československé« (I. Čechy, II. Morava a Slezsko). Není však dobře možno zkoumati jména místní bez znalosti jmen osobních.
Mj a Oj: proč jsou jména místní často odvozena od osobních
Jeť veliká část místních jmen odvozena ode jmen osobních - polský učenec Brückner páčí podíl těchto odvozenin na 80 % všech místních jmen. Naopak jména od osob odvozená (zejména na př. přezdívková) se vyskýtávají poměrně zřídka. Vedle jmen místních (= MJ) a živého usu zachovala se ovšem taková stará osobní jména (= OJ) v textech starých, zápisech úředních, listinách, kronikách atd. Odtud přešla pak novým zkoumáním znovu do života.
Najdeme sice ještě podnes OJ v pramenech německých a latinských, něco málo také v staroslovanských legendách o sv. Václavu. Největším, nejstarším a nejvzácnějším skladištěm našich OJ, které dávno již ocenili a vykořistili významní historici, jest kronika Kosmova. Kosmas uvádí jména česká v té formě, jakou by měla ve větě, a má smysl pro význam jednotlivých přípon.
Kosmas, pramene a problémy dávného zobrazení
Kosmas uvádí jména česká spolu s překladem a ukazuje, že jazyk a jména se vyvíjejí. Jeho zjištění je cenné pro poznání jazyka českého kolem roku 1100. Kritika Kosmova díla vyšla např. z jeho údajů o Bořivojovi a dalších jménech; novější zkoumání ukázala, že zprávy Kosmovy nejsou vždy spolehlivé. Bretholz, Kolář a další ukazují, že text kroniky prošel několika úpravami a že původní znění je dnes těžko zjistitelné. Přesto nám Kosmas poskytuje bohaté indicie o formách, koncovkách a asimilaci jmen.
Odrůdy jmen: topické vs. osobní, a jejich jazykové stopy
Osvědčený je princip, že většina mj nese jména zakladatelů či obyvatel, avšak některé osady nesou i zkratky a odvozeniny. V některých případech se topické názvy odvozují od polohy či druhu osady (např. Lhota, Újezd, Skála, Horka), a to na základě řady dokladů. Naopak osady označené podle osob bývají hojnější než samotné topické názvy. Zároveň staré osobní jména (OJ) často přežila v nápisech a záznamech, i když v praxi dnes již mizejí.
Historie a kritika Kosmovy kroniky
Hlavní krok ke spolehlivosti byl učiněn v roce 1923 novým vydáním Kosmovy kroniky, které srovnalo rukopisy a citáty s originály. Bretholz dokázal, že dnešní rukopisy už neumožňují jisté určení původního a autentického znění kroniky, a proto je nutné spoléhat se na důvody jazykově-příbuzné. Kritizovány byly i jednotlivé interpretace jmen, zejména spojení jmen klasických s topickými místy. Brückner, Pekař, Tille a další ukázali, že starší historikové často předkládali dohady a mýlili se při zpracování pramenů a jazykových prvků.
Dodatečný kontext: mýtické a raně historické vrstvy
V kronice Kosmově se objevují i jména pohanských a mytických postav (Krok, Kasi, Teta, Libuše), které potvrzují, že naše tradice často míchají skutečné historické jádro s mýtickým obrazem. Při zkoumání těchto jmen je třeba rozlišovat mezi etymologickým původem a literárním zpracováním; bývá vidět, že kosmova zpráva bývá ovlivněna tehdejší tradicí a literární představou spíše než přímým poznáním pramenů.
Pôvod mena Uhor a souvislosti s geografickými názvami
Pôvod mena „Uhor“ a jeho vztah k Uhorsku je komplexný: existuje neoficiálna hypotéza o význame „uhorský“ ako „hora Uhorov“ v panónskej nížine obklopenej Karpatmi. V literárnych záznamoch ako Radziwiłłov letopis sa objavuje idea, že Uhri išli po horskej ceste k Dnegru a poté na juh. Z etymologického hlediska se vyskytují paralely v ruských i poľských názvoch, ktoré spojujú riečne názvy s pojmom „uhor/ugor“.
Podobne sa zvažujú súvislosti s názvami riek Dunaj (Dunav) a Ister (Dněper/Tisa), kde pôvod týchto názvov smeruje do dávnych rozvodí a jazykových vrstiev Germánov a Sarmatov. V rámci tejto etymologickej mozaiky môže „uhorský“ súvisieť s pojmom ryby - úhor, a rozšíriť tak predstavu o pôvode názvov v oblasti byzantsko-slovanských korenov. Takéto úvahy, hoci fascinujúce, sú predovšetkým hypotézy založené na porovnávaní jazykov a geografických názvov.
Praktické ukážky a poznámky z prednášok
V súčasnosti sa objavujú aj kultúrne a lingvistické ukážky, ktoré ukazujú, ako historické názvy a ich jazykové vrstvy ovplyvňujú dnešné chápanie histórie. Diskusie o tom, ako sa pôvod mytologických prvkov prelína s historickými faktami, sú časté na podujatiach a seminároch, ktoré skúmajú spätne jazykové stopy v názvoch a ich kultúrno-historický význam.
Naša analýza ukazuje, že hoci existujú nespoľahlivé body v kronikách, jadro etymologických úvah je vždy previazané s jazykovými špecifikami a historickým kontextom. Táto komplexná problematika ukazuje, že etymológia miest a osobných mien nie je jednoduché čítanie z jedného pramene, ale výsledok zložitého porovnávania viacerých prameňov a dôkazov.
Potenciálne tabuľky a krátke zhrnutia
| Položka | Hodnoty |
|---|---|
| MJ / OJ | miesta odrodilé z osadníkov, alebo z lovných predkov |
| Kritika Kosmových údajov | nie vždy spoľahlivý, historici opravovali |
| Etymologické línie | uhorský/ugor, Dunaj/Ister, Rybie vrchy |
Záverne, text ukazuje, že význam a pôvod slov ako rok, kruh, okruh, uhorka v kontexte Slovenska a širšieho stredoeurópskeho priestoru treba čítať cez viacero vrstiev - jazykovú, historickú a regionálnu - a že všetky tieto vrstvy spolu tvoria obraz, ktorý nám umožňuje lepšie pochopiť, ako sa mená a význami menia cez storočia.